»Obec Neratov »Obec » Historie obce

Historie obce

Nejstarší dějiny obce jsou spojeny s benediktinským klášterem v Opatovicích n.L., založeným českým králem Vratislavem I. kolem roku 1086. Někdy v době po založení kláštera a před jeho zánikem za husitských válek v roce 1421 se Neratov stal součástí majetkového komplexu opatovických benediktinů.

Název vesnice má podle filologů spojitost se staročeským osobním jménem Nerat (či Nerad). Současníci prý odvodili název od něčeho, co bylo pojmenováno podle jakéhosi Nerata (Nerada). Nejstarší dochovaná písemná zpráva o existenci Neratova je z roku 1436. Nachází se v listině českého krále a císaře Zikmunda Lucemburského, jíž Zikmund někdejší panství opatovického kláštera postoupil do zástavy Diviši Bořkovi z Miletínka.

Druhá dochovaná písemná zpráva o Neratově pochází z 26. července. 1465 a je obsažena v listině krále Jiřího z Poděbrad. Z jejího obsahu vyplývá, že v Neratově existoval ještě za opatovického kláštera poplužní dvůr, k němuž patřil vedle polností, luk a lesa také rybník. Po smrti Diviše Bořka z Miletínka v r. 1437 se ujali kunětickohorského panství Divišův bratr Vaněk a po něm Divišovi synové, z nichž vynikal Soběslav. Potomci Diviše Bořka stáli na straně nového politického vůdce českého kališnického panstva Jiřího z Poděbrad. Soběslav z Miletínka časem kunětickohorské panství nebezpečně zadlužil a dříve než mohl pohledávky splatit, náhle v roce 1463 zemřel. Zemřel tehdy za morové epidemie i jeho bratr Jan. A i když po něm zůstali nezletilí synové, správy majetku se ujal Jiří z Poděbrad, který začal splácet dluhy kunětickhorského panství a nakonec v roce 1465 převedl tento majetek do rukou svých synů Jindřicha, Viktorina, Hynka (tehdy již knížata minsterberská) a Bočka z Kunštátu.

Již zmíněnou listinou z r. 1465 král postoupil do manství poplužní dvůr v Neratově Majnušovi z Chvalkovic, pocházejícímu z rozvětvené rodiny pánů z Hustířan. Ten někdy ve 40. letech 15. století koupil na Pardubicku tvrz Bukovku s malým panstvím a k ní tedy připojil Neratov. Bukovští z Hustířan postavili zřejmě dodnes existující rybník Rozhrna.

Bukovští hospodařili na neratovském poplužním dvoře, ale vesnice s poddanými náležela nadále ke kunětickohorskému panství synů krále Jiřího, kteří si časem rodové statky mezi sebou rozdělili a kunětickohorské panství připadlo Jindřichu Minsterberskému. Jindřich se později angažoval ve slezských válkách a panství zadlužil. Zastavena byla také r. 1488 živanická rychta, do níž patřil i Neratov. Držitelem živanické rychty se stal minsterberský úředník Václav Žehušický z Nestajova, jinak švagr Bavora Bukovského z Hustířan.

V roce 1490 vyplatil zástavní kunětickohorské panství moravský velmož Vilém z Pernštejna. Jeho zásluhou se rozběhly práce na velkých vodních stavbách na Bohdanečsku, ale i jinde na panství. Zvětšil Bohdanečský rybník (kolem r. 1477 jej stavěli Minsterberkové), do roku 1494 (resp. 1496) přibyl velký Živanický a Sopřečský rybník (každý z nich měl pojmout 500 kop kapří násady, což mohlo představovat při výlovu každého z nich při střízlivém odhadu nějakých 30 tun ryb). V roce 1491 již také stál Neratovský rybník - byl menší, dimenzován na 100 kop kapří násady. Nevíme ovšem, zda tento rybník stavěli již Minsterberkové (je to pravděpodobné) a nelze rozhodnout, zda přitom jen upravili starší rybník, připomínaný již z předhusitské doby, nebo zda rybník z dob kláštera stál jinde. Vilém z Pernštejna ovšem určitě později prováděl na Neratovském rybníku úpravy.

V květnu r. 1491 Vilém z Perštejna uzavřel písemnou dohodu s Bavorem Bukovským z Hustířan o režimu vedení vody na území Neratova. Obě strany se zavázaly si vzájemně neškodit - Pernštejnové měli brát ohled na rybník Rozhrnu Bavora Bukovského (neměl se např. zvyšovat stav vody na Neratovském rybníku), Bavor Bukovský se zavázal brát ohled na zájmy Viléma z Pernštejna.

Bavor Bukovský Vilému z Perštejna nakonec neratovský dvůr prodal a roku 1513 Vilém koupil od jeho vdovy celé panství, což mělo vliv na úpravy a vznik rybníků, takže postupně Neratov skoro ze všech stran obklopovala vodní hladina. Katastr obce a bezprostřední okolí začaly brázdit strouhy k rybníkům. Jejich páteř představovala důmyslná stavba Opatovického kanálu. Vzhledem k výhodným terénním podmínkám se od „neratovského úseku“ Opatovického kanálu rozbíhaly vodoteče k Živanickému rybníku, dokonce i Sopřečskému, k Rozhrně a na ně navazujícím rybníkům. Neratov na počátku pernštejnské vlády podle zápisů urbáře z roku 1506 měl 8 usedlostí, jejichž držitelé obhospodařovali celkem něco přes tři Iány polností, zhruba 58 ha. Když se administrativním a hospodářským centrem staly Pardubice, plnící současně roli pernštejnského rezidenčního města, začal se tento celek označovat jako pardubické panství. Neratov v něm patřil k rychtě živanické, spolu s vesnicemi Rohovládová Bělá, Přelovice, Bukovka, Habřinka a Vyšhnějovice. K živanickému kostelu Blahoslavené P. Marie příslušel Neratov i jako farní osada.

Odkaz Viléma z Pernštejna rozvíjeli na Pardubicku i jeho synové Vojtěch a Jan. Ve třetí generaci však Pernštejnové nedokázali udržet zadlužené panství a roku 1560 je prodali králi Ferdinandovi Habsburskému. Pardubické panství se tak stalo královským komorním statkem. Za celou tu dobu se až do třicetileté války obraz Neratova v zásadě příliš nezměnil. Přibyla jen jedna nová usedlost. Počet osmi hospodářů, vykazovaný k roku 1506 (stejný počet má ještě urbář panství z roku 1588), se změnil v nově sestavovaném urbáři v roce 1616 na počet devět usedlosti. Z nich tehdy byly 3 větší selské grunty a 6 drobných hospodářů (tzv. zahradníků). A to mělo v podstatě zůstat stejné dalších bezmála 200 let.

Za třicetileté války (1618 - 1648) byla většina vesnic zničena a klesl počet obyvatel. V Neratově žilo v roce 1651 podle soupisu jen 22 dospělých lidí. Opuštěné statky v Neratově dostaly své obyvatele až na konci 17. stol. Počet 9 usedlostí v Neratově, tedy tolik, co před třicetiletou válkou, registruje i Tereziánský katastr z roku 1757. Z nich byl jen jeden větší statek, 3 menší a 5 drobných hospodářství. Žilo tu tehdy celkem 68 lidí.

V době osvícenství byla jednou z reforem tzv. raabizace, od roku 1774 experimentálně ověřovaná také na pardubickém panství. Spočívala v rušení či redukování panských dvorů a tehdy již neproduktivních rybníků. Takto získaná půda měla být přidělena bezzemkům, eventuálně zvětšovala výměru polí stávajících drobných hospodářů. Ti místo roboty měli odvádět do vrchnostenské pokladny peněžní rentu a státu daně. Reforma měla za cíl zvýšit počet poplatníků. Na pardubickém panství při této akci vzniklo na 36 nových vesnic a dvě z nich v sousedství Neratova. Na místě Neratovského rybníka (říkalo se mu později také Orlov) vesnice, která dostala jméno Neradov (později dnešní Nerad). Na místě rybníka Dědek potom vesnice stejného jména. Zrušení nevolnictví a toleranční patent r. 1781 přispěly k uvolnění hospodářského života. Tehdy začal také yýrazně stoupat počet obyvatel a obce se rozrůstaly. Neratov se během několika desítek let, od konce 18. do poloviny 19. stol., co do počtu usedlostí zdvojnásobil. Roku 1848 jich tu bylo 18 a žilo v nich celkem 157 obyvatel. Nové usedlosti vznikaly dělením větších statků nebo na obecních pozemcích apod.

V letech 1848 - 1869 přibylo v Neratově již jen jedno stavení. Urbanizace obce se v polovině 19. stol. v podstatě na dlouhou dobu uzavřela. Od poloviny 19. století až do konce dvacátých let 20. století se Neratov rozrostl jen o 4 čísla popisná. V roce 1930 měl Neratov pouze 23 stavení, i když u mnoha jiných obcí stoupal počet nových domů více. V případě Neratova konstatovaný jev možná souvisel s hospodářskou a společenskou vazbou na nedaleký Bohdaneč. Téměř neměnný byl za celé toto období i počet obyvatel. Od poloviny 19. století do konce 20. let 20. století se pohyboval kolem 150 (jen mezi lety 1910 - 1921 mírně stoupl přes 170).

Po roce 1848 se v důsledku ústavních změn obce staly nejnižším článkem samosprávy. Neratov byl samostatnou obcí se starostou a obecním zastupitelstvem v čele. Až při reformě územní správy roku 1964 byl přičleněn k Živanicům jako osada. Tento stav trval až do roku 1990.

Jistý zvrat v urbanizaci Neratova nastal ve 30. letech minulého století až do začátku druhé světové války. Obec se rozrostla co do počtu domů téměř o třetinu. Z 23 čísel popisných v roce 1930 na 31 v roce 1950, ale počet obyvatel se nezměnil. Tento jev zatím můžeme jen konstatovat. Po druhé světové válce se Neratov začal postupně vylidňovat na dnešní stav.

V Neratově dne 1.9.2009 Jaroslav Pulkrábek

© Obec Neratov, 2017. Všechna práva vyhrazena.